Přídavek

 Ne, že by davy blogerek žadonily o přídavek k tomuto tématu, ale já jsem si vzpomněla na jeden ,,příběh,, ze zájezdu, který se tématicky hodí a tak jej přidám. Konec konců jsem nyní so+ne+po na zájezdu a než bude něco nového na blog - může tu figurovat toto:

Milé KOČKY, kdo si pamatuje, že jsem to sem, v jiné formě, kdysi dávala? 

Byly jsme s kamarádkou Marcelou na zájezdu Paříž a zámky na Loiře a v Paříži jsme byli první den a pak ten poslední, ony to cestovky tak dělávají. Paní průvodkyně už cestou do Francie vybírala na vstupy a my se tehdy rozhodly, že do zámku ve Versailles nepůjdeme, já jsem toužila více po jejich zahradách. Takže poslední noc se spalo na okraji Paříže, ráno nás bus dovezl před zámek a nabrat nás měl po 23 hodině někde jinde ve městě, do té doby šoféři měli pauzu.Nás měla do té doby na starost paní průvodkyně. Odebrala se se zájemci na prohlídku zámku, já jsem o zámku krátce předtím viděla asi hodinový dokument v televizi a proto jsem se takto rozhodla. Vydaly jsme se ke vchodu do zahrad a najednou slyšíme nějakou paní průvodkyni jiného českého zájezdu, jak říká, kdo tam půjde před devátou, neplatí nic a kdo po deváté hodině, bude platit vstupné! Bylo asi 8.50 a já setinu vteřiny uvažovala, jak to případná kontrola pozná, ale pak jsem popadla Marcelku za rukáv a byly jsme v zahradách - obklopila nás krása, voda, sochy, ticho, nádhera, kam se podíváš.Ještě jsem stihla zaslechnout, že vesnička Marie Antoinetty -  Malý Trianon, je zavřená pro rekonstrukci. 

Procházely jsme se s kamarádkou asi hodinu, když postupně začaly fungovat vodotrysky, fontány, vodní hrátky a všechny ty vymoženosti. I cestovní medvědky se potěšily, neb nevěděly, kde dřív spočinout a nechat se vyfotit. Takhle jsme si užily čas, než jsme měly setkání s ostatními účastníky zájezdu u sochy před zámkem, a s naší paní provodkyní, která nás pak vzala do metra a tím do středu Paříže - přímo pod Eifelku. Ale, to už je zas jiný díl příběhu.

začíná téct voda, šumí, zurčí, cáká, tryská, ohromuje, překvapuje...hned to má jinou atmosféru, jinou náladu, jinou energii...

 

a tak různě a tak podobně... a potom:

vaše tehdy ještě docela zachovalá - 

takže, milé blogerky, dáme si zase někdy rande na blogu u mne nebo u vás...

Neplánované události III.

 Benátky, ty jsem si, milé KOČKY, úmyslně nechala v tomto seriálku na konec. První moje návštěva v tomto městě na vodě dopadla sice dobře, ale průběh měla dost dramatický, neb jsme se chozením po městě ztratili a k vaporetu, na které měl vstupenku pro každého z nás průvodce! -  jsme přišli o 15 min později,  takže - průvodce s lidmi ze zájezdu odpluli!  ( díky člověku, který tvrdil, že se tam vyzná a že nám bude dělat průvodce,  přišli jsme k busu na parkoviště o celé dvě hodiny později, málem nám ujeli! Bydleli jsme tehdy u Lago di Garda, což je od Benátek dost daleko.) Aby toho nebylo málo, byla vysoká voda, takže se chodilo buď po takových zvýšených chodnících na kovových konstrukcích nebo po kolena ve vodě, čímž jste si zničili boty, protože kdo by riskoval chození bos, a šlápl třeba na rozbitou láhev?

Polovina busu nám spílala, což chápu, polovina vyslovila uznání, neb pravili, že stát se to jim, raní je mrtvice! A člověk, který to měl na svědomí se na rozdíl ode mne neomluvil, ale vynadal průvodci, že na to, že nás nemá, přišel až v busu a tak jsme raději ukončili tyto přestřelky a jelo se na ubytování.

Takže dost hororových událostí, fotky přidám z pobytu z jiného zájezdu - se sestrou Helenou. Ovšem to mělo také zajímavé okolnosti - ráno ve 4 hodiny nás zastihlo zemětřesení a postele nám poskakovaly po místnosti, slyšely jsme temné dunění a praskala omítka v místnostech. To jsme nocovali v Rosolina Mare a epicentrum bylo dost daleko, nicméně to účastníky zájezdu pěkně vyděsilo. ( Něco podobného jsem zažila i v Chorvatsku na Brači - a to mělo také jen 4,7 st.)

Podíváme se na Benátky svrchu...

 

těžký výběr z fotek: